Po třech měsících se přihlásím na blog a první, co vidím, je, že tématem týdne je zoufalství.
No tak to je dokonalý, že fakt! -ironie-
To se proti mně vesmír spiknul, že mě nenechá být chvíli na pokoji ani tady?
Procházím si jednou z těch nejhorších forem zoufalství - láska.
Neopětovaná láska.
Je to vůbec láska?
Ne. Neopětovaná láska není láska.
Hlavně to není láska, když ani já sama vlastně nevím, co to je.
Ale je to silný. Docela mě ta síla zneklidňuje.
A áno, jsem zoufalá!
Každý den toho kluka potkávám ve škole.
Každý den se mi dostává odfrknutého "čus".
Ještě horší je, že s ním zítra celé odpoledne strávím na studenstké radě.
Celá situace se stupňuje tím, že budeme řešit spojení šaten... ještě s ním být v jedný šatně! To se mnou sekne!
+ jeho babička bydlí ve stejné ulici jako já --> mmm, NASRAT!
Hmmm..
Zádrhel, hochu!
1) Je to debil..
2) Stalo se tak trochu i víc věcí, který se dozvíte, když budete číst můj blog pravidelně.
Víte, co je ale fakt na hovno?
Sere mě každá holka, která se s ním baví!
Jenže já vážně nevím, co mám dělat... jsem zoufalá!
Yep, a teď mi to můžete zkritizovat.
Můžete plkat, že to vlastně ani tak hrozný neni, že nejsem zoufalá a že se to vlastně ani k tématu týdne nevztahuje.
Sorry, ale takhle se cítím a přišlo mi to vhodný. :)
Krásný článek))