Leden 2012

How could I have forgotten about that!

31. ledna 2012 v 18:53 | Ali |  dear diary...
No téda!
Úplně jsem zapomněla okomentovat významnost dnešního dne!
Vysvědčení, přece!
Tak jo, stalo se, podrobnější komentář to nepotřebuje.. :P

Prolezla jsem, to je to hlavní ;)
Gympl je prostě takový princ Drsoň mezi školami.
Letos jsem v prváku a řeknu vám, žádný med!
Sice by se dalo čekat, že jsem se tam za ty dva roky už celkem ohřála a třetí rok by mohl být lepší.
Jenže!
Vždycky o prázdninách se dušuju, jak se budu učit a tentokrát to nepodělám.
Sliby jsou chyby.
Skončila jsem se dvěma čtyřkama.
A teď nemluvím o svých kozách, to by se mluvilo o trojkách.
Nicméně, trojky mám taky dvě...
Takže na tom vlastně tak hrozně nejsem.
Ne, kecám, žere mě to!
Začíná se to počítat průměrově na vejšku... naštěstí až od konce roku, takže cajk :)
Ale i tak... musím zabrat :)

Historku na zasmání?
Včera u nás byla babička, protože potřebovala nějakou velkou tašku.
Vypadlo z ní, že poveze do Prahy mýmu čtyřletýmu bratranci kolíbku.
Proč?
1) Babičce končí sleva jízdného na vlak, tak proč to nevyužít, že?
2) Můj malý bratránek má plyšáka a usmyslel si, že plyšák musí mít svou vlastní postýlku.
No já se babče divím.
Navíc naše pražské příbuzenstvo má střevní chřipku, ale to babča jen odmávla se slovy: "Já jsem odolná.".
No moc toto :D
To moje druhá babička, ta trochu snobská, by tohle nikdy neudělala.
Oh, jo vlastně, ona vlakem nikdy nejela :) :D
Mamka to uzavřela se slovy: "Ty z toho máš prču, ale já jsem tím od děství poznamenaná!"

Pak mi mamina ještě převyprávěla příběh, jak jí moje snobská babička postavila na lyže.
"No, tak si to sjeď, ne?!"
A mamka, aniž by kdykoli předtím stála na lyžích, sjela kopec šusem dolů :D

To já jsem se vyhnula rodinné kletbě o nic nedělání.
V sedmé třídě na základce jsem byla na lyžáku, ale ještě jsem dobírala antibiotika, takže jsem se na svah moc nedostala.
Dokonce se mi podařilo nakazit půlku chatky! :D
YAHOO!
(Nebyla jsem ale zdaleka největší borec - holčina, co v noci prošla prosklenýma dveřma byla holt jiná liga.)
Od té doby jsem nelyžovala.
Neuměla jsem to.
A teď si představte, že v březnu jedu na lyžák do Alp.
Takže jsem se rozhodla, že na lyžáku nebudu za trapku, která stála na lyžích 3x v životě a naučím se lyžovat.
Každou sobotu jezdím na celý den s lyžařskou školou na výcvik a řeknu vám, je to brutus!
Ale baví mě to :)
Rodinná kletba zažehnána :)

Zoufalství...jo, to mi něco říká..

31. ledna 2012 v 15:59 | Ali |  dear diary...
Bezva!
Po třech měsících se přihlásím na blog a první, co vidím, je, že tématem týdne je zoufalství.
No tak to je dokonalý, že fakt! -ironie-
To se proti mně vesmír spiknul, že mě nenechá být chvíli na pokoji ani tady?
Zoufalství...

Procházím si jednou z těch nejhorších forem zoufalství - láska.
Neopětovaná láska.
Je to vůbec láska?
Ne. Neopětovaná láska není láska.
Hlavně to není láska, když ani já sama vlastně nevím, co to je.
Ale je to silný. Docela mě ta síla zneklidňuje.

A áno, jsem zoufalá!
Každý den toho kluka potkávám ve škole.
Každý den se mi dostává odfrknutého "čus".
Ještě horší je, že s ním zítra celé odpoledne strávím na studenstké radě.
Celá situace se stupňuje tím, že budeme řešit spojení šaten... ještě s ním být v jedný šatně! To se mnou sekne!
+ jeho babička bydlí ve stejné ulici jako já --> mmm, NASRAT!
Říkáte si: "Když ho tak chce, tak ať pro to něco dělá!"
Hmmm..
Zádrhel, hochu!
1) Je to debil..
2) Stalo se tak trochu i víc věcí, který se dozvíte, když budete číst můj blog pravidelně.

Víte, co je ale fakt na hovno?
Sere mě každá holka, která se s ním baví!
Vím, jsem naivka.. a trapka.
Jenže já vážně nevím, co mám dělat... jsem zoufalá!

Yep, a teď mi to můžete zkritizovat.
Můžete plkat, že to vlastně ani tak hrozný neni, že nejsem zoufalá a že se to vlastně ani k tématu týdne nevztahuje.
Sorry, ale takhle se cítím a přišlo mi to vhodný. :)




Změna je život, bejbe!

31. ledna 2012 v 15:41 | Ali |  dear diary...
Hej né!
Po dlouhý době zase píšu článek!
A dokonce jsem i sama zvládla udělat nějakou vzhlednou slátaninu designu!
Čumíte, co? :P

Tak nějak jsem včera v posteli přemýšlela o růstu své osobnosti.
Takže jsem dneska přečetla většinu svých článků tady na blogu a řeknu vám, že jsem se solidně řezala smíchy!
Předpokládám, že taky umíráte smíchy, když čtete můj blog :P xD
Ale to je jedině dobře! :)
Musím přiznat, že teď se vám ale už bude umírat blbě, protože jsem překopala všechny rubriky...pardonek!
No, ještě pořád zbývá taková vymoženost, jako je archiv..:D

Navíc mi hrozně chybí psaní..
A jsem natolik rozpolcená osobnost, že rozhodně bude, co číst ;)
Neslibuju teda, že budu přidávat nějak pravidelně, to záleží na stupni mojí lenosti. (jsem ve znamení panny, takže s leností u mě musíte předem počítat)
Plus další důležitý podnět pro psaní je moje psychika...
Což je docela oříšek :) Jou, nezmákla by ho ani Popelka!