Léto. Prázdniny. Neomezené možnosti. Pohoda. Hvězdy. Tohle se mi vybaví, když se řekne ,noční obloha'. Momentálně se mi i trošku zasteskne, jelikož si uvědomím, že pořád žiju ve spěchu kolem školy.
Pak si ale vzpomenu na své dětství. S babičkou a dědou na chatě. Vždycky mě budili uprostřed noci, abych se mohla jít podívat na hvězdy. Vyžadovala jsem to. Připadalo mi to, a stále připadá, velmi magické a krásné.
Nevím proč, ale pozorování noční oblohy mě zkrátka fascinuje. Probouzí to ve mě fantazii malého bezstaroztného děcka. Je to povznášející pocit. Jen tak zírat na tmavé nebe plné hvězdných obrazců.
Hlavním magickým podnětem jsou ale, aspoň pro mě, hvězdy. Taťkovou vášní je astronomie a kosmonautika. Takže o tom vím docela hodně. Hvězdy mi přijdou záhadné. A vesmír sám ještě záhadnější. To je myslím to kouzlo noční oblohy - to záhadno.