Téma tohoto týdne jsou Přátelé. Původně jsem dumala, jestli to souvisí se seriálem Friends nebo přáteli. Ale říkám si - vždyť ono je to vlastně jedno, seriáloví přátelé žijí jako rodina a ti mí jsou v podstatě taky má rodina. [rozklikni článek]
Lépe řečeno, nedokázala bych si život bez přátel představit. V ohledu přátelství mám zvláštní 'čuch' na lidi. Od začátku poznám člověka, kterého chci poznat blíž. A hned prokouknu lidi, kteří si na něco hrají. Myslím, že si člověk zpravidla vybírá lidi typově jemu podobné, mezi kterými si je jistý a zapadá. Někteří lidé si člověka sobě blízkého hledají sami, někteří se naopak nevnucují a čekají, až si je dotyčný najde sám. Já jsem takový od přírody přátelský typ, snažím se s každým vycházet, nemít nepřátele. Ovšem pokud mě ale někdo namíchne, neznám se. Dokážu žít s tím, že mě někdo nesnáší, nemůžeme být přece pořád jako mýliusové. Umím se prosazovat, stát si za svými argumenty a pro ostřejší slůvko nechodím daleko.
Asi není jednoduché, mít mě za kamarádku [přiznávám se xD]. Ohledně toho, co si myslím o jiných osobách, jsem hodně upřímná. Možná to je ten problém, proč se čas od času s nějakou kamarádkou chytnu. Proč jenom s kamarádkou? Kluci si tohle neberou moc k srdci, spíš je to pro ně sranda a pak se navážej zas do mě - každodenní stav xD. Je lehký proti někomu vznést narážku, o to těžší je si ho potom udobřit. Jou teď jsem na sebe navezla sebekritiku:D:D
Pozoruju, že od té doby, co jsem na gymplu, si nejsem tolik blízká s přáteli ze základky, včetně mé nejlepší kamarádky. Dost mě to mrzí, protože už si s nimi skoro nemám co říct. Navíc hodně cítím, že se od sebe vzdalujeme i s mou nej kámoškou. Nyní silně pochybuju, že je stále mou BFF. Vážně, až teď si uvědomuju, jak rozdílné my dvě jsme. Máme jiný vkus na kluky, odlišné koníčky a hlavně, ani zdaleka nemáme stejné přátele. Ona je opravdu hodná, kdyby existovali andělé, ona by proti nim byla Bůh. Přiznávám, když nemám náladu, jsem hodně nepříjemná a vážná. Ohledně školy jsem slušná. Ale jinak jsem totální divoch, sociál, nenormální jedinec a k tomu ještě až moc uřechtaná. A hodně často, především aniž bych to chtěla, na sebe poutám pozornost. Právě moje BFF je úplný opak - ona se snaží být ta nenápadná, pokaždé dobrá a velmi hodná. I tak, mám jí moc ráda.
Ale mám plno dalších přátel, hlavně na gymplu. Naše třída je jedna velká famílie. Máme tam exhibicionisty, jedince prahnoucí po alkoholu, sexuálně nabité, šprty a frajírky. Ano, jsme to prostě my. Neříkám, že se vždy každý baví s každým a všichni jsem extra kámoši, ale respektujeme se a vcelku se máme rádi. Sice já osobně nemůžu vystát jednu kravičku bučilku, která se přetvařuje [a mohla bych tu vyjmenovat sto dalších vlastností, který na ní nesnáším, ale ten článek je už tak docela sáhodlouhý]. Ale jak říkám, oni jsou jako moje rodina a nevyměnila bych je.
Jouva, to jsem se nějak rozkecala. Můj výlev od srdíčka. Pochopím, když se vám to nebude chtít číst....ale přečtěte to:D:D:D
Taková spovědnice.. :-D Jsi tu ted právě udělal porozování sama sebe.. :-D Prostě všechno jsi tu na sebe nabonzovala.. :-D Ale já to tak mám v tomhle článku taky.. akorá.. že mně se to týká i těch kamarádů.. :-D xD