My current music addictions

1. května 2013 v 14:19 | Ali |  dear diary...
Chci teď trochu odlechčit všechny svoje citové výlevy.
Takže sem dám odkazy na písničky, na kterých jsem momentálně závislá.

A začneme přímo osobou, kterou obdivuju nejvíc.
DEMI.
Jestliže jí neznáte, nechápete.
Ach, zbožňuju jí ♥♥

Dál už bez popisků, jen hudba :)
Každopádně rozklikněte článek pro víc písniček ;)

 

Do people change?

1. května 2013 v 14:02 | Ali |  dear diary...
Mění se lidé?
Tuhle otázku si pokládám celou dobu, co si pročítám svoje články.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jsem se změnila...
Ale ne. Asi ne.
Spíš jen dospívám.
Dělám chyby a učím se z nich.
To děláme všichni, ne?

A teď si uvědomuju tu děsivou představu, že mi v létě bude 18.
18.
Osmnáct.
Vždyť mi před chvílí bylo 15, jak se tohle mohlo stát?!

"- Do you think that people change?"
"- No. But we're not gonna discuss that because people don't change."

Knock, knock.

1. května 2013 v 13:50 | Ali |  dear diary...
- Knock, knock.
- Who's there?
- YO! IT'S ALI AGAIN!!!

Zdravím lidi :)
Po více než roce se zde opět objevuji.
Ještě komplikovanější než předtím, ale momentálně volná od začarovaného kruhu lásky.
Což je dost velký úspěch, protože jak jsem tak proběhla články, které jsem napsala před rokem, byla jsem dost zoufalá.
PŘÍŠERNĚ, AŽ NECHUTNĚ ZOUFALÁ.
Teď jsem ohledně toho víc než v pohodě.
Pořád zoufalá v jiných věcech, ale v pohodě ohledně jeho.

Nejsem spíš v pohodě ohledně sebe.
Tím myslím svůj zevnějšek i vnitřek.
Snažím se ale spíš něco dělat s tím vnitřkem, protože jakmile zdolám vnitřek, se zevnějškem už se srovnám snáze.

Taky jsem ohromně překvapená nad návštěvností.
LIDI, VÁLÍTE!
Vážně, moc děkuju za odvahu sem vůbec vlézt a něco číst :)
 


Valentýn? Fuj to!

13. února 2012 v 16:22 | Ali |  dear diary...
Víte, co bylo fakt divný?
Čtvrtek.
Můj objev seděl osamocený, jak to bývá zvykem.
Kluci z naší třídy si posedali ke stolu, kde seděl on, ale mě to bylo fuk, prostě jsem šla s klukama.
No jasně, že na mě vyšlo místo naproti mému objevu.
Ignorovala jsem ho a bavila jsem se s ostatníma o Valentýnu.

Prostě jsem jen normálně pronesla, že mi Valentýn nic neříká a že si koupím Merci a budu si říkat, jak moc se miluju.
Tohle mého objeva pobavilo a zapojil se do konverzace...
,,Valentýn je pitomej americkej svátek, neslavim ho."
A pak jsme si začali povídat...
Divné, že?!
A ještě divnější bylo, že tentokrát byl milej...

Ono totiž nebylo milý, když jsem mu ožralá řekla, že se mi líbí, on mi na to opilecky odpověděl, že je kretén a odešel.
Pak si myslel, že to spraví tím, když mi dá napít piva...
A druhej den si ani nepamatoval, jak zareagoval, když jsem mu řekla, že se mi líbí!
Ale prý nad tím přemýšlel...
Každopádně! Tentokrát byl vážně milej... a sám se se mnou začal bavit..
Asi byl zpitej... nebo v jeho případě zhulenej..

Tři pintové

13. února 2012 v 15:59 | Ali |  dear diary...
Ahoj, ahoj!
Pardonek, že jsem tu tak dlouho nebyla.
Jen tak zběžně - minulé úterý jsem byla se školou ve Státní opeře na opeře Tři pintové.
Bylo to v němčině a já celé první a půlku druhého dějství prospala.
Ale líbilo se mi to!

Jinak, co nepochopím - proč v Praze kurva nesypou na Václaváku chodníky?!
Vždyť to byla jedna velká klouzačka!
Ona je docela makačka, doklouzat ke KFC a pak vyšplhat zpátky ke koňovi...
A to my Jihočeši jsme ještě takoví borci, že si koupíme jídlo v KFC a jdeme ho sníst do Mekáče :D
A ještě si přivezeme pití v termosce!
A to nezmiňuju to, že jsme na hlavním nádraží hodinu čekaly ve vlaku a pak nám bylo oznámeno, že vlak má poruchu a jednoduše nepojede...
Stavte se drazí Pražáci klidně na hlavu, ale já vám vaší Prahu nežeru!
Je to tam úžasný, když člověk jede jednou za půl roku na nákup na Chodov, obhlídnout památky a navštívit rozmazlenýho bratrance, ale žít bych tam nechtěla.
Viva la Jižní Čechy! ♥

Kam dál